Vážené přítelkyně, vážení přátelé, dámy a pánové,

naše odpovědnost za osud České republiky je obrovská. Česká sociální demokracie má velkou šanci vyjít z příštích voleb do Poslanecké sněmovny jako nejsilnější politická strana.

Obyčejní lidé do nás vkládají obrovské naděje.

Lidé od naší politiky očekávají obnovení hospodářského růstu, nová pracovní místa, omezení plýtvání s veřejnými prostředky, zpomalení zadlužování země, lepší školství, solidární zdravotnictví a také stabilitu důchodového systému.

Mirek Topolánek se vzepjal k intelektuálnímu výkonu a označil Jiřího Paroubka za „našeho Che Guevaru.“ Čím to, že Topolánek vidí takto sugestivně ve svém nějvětším politickém protivníkovi právě Che Guevaru? Nejspíš to bude mít důvod osobní. K tomu, abychom vnitřní svět Mirka Topolánka důkladně pochopili bude dobré, podívat se, kdo byl svého času největším politickým protivníkem Che Guevary. Mnohé to napoví…

Inzeráty ODS zveřejňují v posledních dnech dvě fotografie. Jedna z nich zachycuje komunistu Klementa Gottwalda v rozhovoru s jiným komunistou Gustavem Husákem a též komunistou Antonínem Zápotockým. Černobílá fotografie je datována k roku 1948. Druhá fotografie je barevná, s datem  roku 2010. Jsou na ní komunista Vojtěch Filip v rozhovoru se sociálním demokratem Bohuslavem Sobotkou a sociálním demokratem Jiřím Paroubkem. Byla získána během zasedání  Poslanecké sněmovny. Z rozmístění jednotlivých osob na fotografiích je zřejmé, že záměrem ODS bylo přirovnat Filipa ke Gottwaldovi, Sobotku k Husákovi a Paroubka k Zápotockému.

Stávka v dopravě nebude. To je dobrá zpráva. Nejen pro cestující vlakem a metrem. Už jsem na webu psal o tom, že nejlepší je pouze taková stávka, která splní svůj účel, aniž by ve skutečnosti musela proběhnout. Zdá se, že přesně k takovému řešení odbory (a vláda spolu s částí poslanců a senátorů) směřují. Gratuluji odborovým předákům k rozvaze a dobré strategii. Poněkud horší hodnocení si odbory zaslouží za komunikační strategii. Nepodařilo se jim dostatečně vysvětlit fakt, že nejde jen o obhajobu železničářských režijních jízdenek, ale že jsou ohroženy zaměstnanecké benefity stovek tisíc zaměstnanců i z nestátní podnikové sféry.

Naše zdravotnictví je stále ve stínu neblahého dědictví bývalého ministra a neúnavného privatizátora Tomáše Julínka a jeho pohrobků na ministerstvu zdravotnictví. Svědčí o tom případ nejnovějšího pokusu o tunelování VZP a také podezřelá privatizace tkáňové banky ve FN Brno. Oba tyto příběhy mají jedno společné - jde o další příklad opravdu nestydatého rozkrádání veřejného zdravotnictví. A oba jsou smutným dokladem toho, co všechno je u nás možné.

Respektuji právo odborů na stávku a chápu důvody, proč ji nyní organizují. Vyšší zdanění zaměstnaneckých benefitů od 1.1.2010 pokládám za chybu, která musí být rychle napravena. Ale nejlepší stávka je ta, která splní svůj účel, aniž by se musela skutečně konat. V pondělí 1. března hrozí, že nepojedou vlaky, autobusy, tramvaje a možná i metro. To znamená komplikaci pro stovky tisíc lidí, cestujících v pondělí ráno do práce, do škol či k lékaři. Přitom ještě zbývá čas na nalezení takového řešení, které stávku odvrátí.

Bylo nebylo. 11.2.2003 předložila skupina poslanců ODS ve složení mimo jiné Tlustý, Páralová, Langer, Vojíř, Suchánek, Sehoř, Dub, Plachý, Fajmon, Cabrnoch návrh zákona na úplné zrušení daně z nemovitostí a to od 1.1.2004.

Argumenty pravicových předkladatelů byly následující, cituji: Daň z nemovitostí je demotivující. Jsou jí postiženi občané, kteří svůj příjem neutratí v předmětech denní spotřeby, ale šetří a investují své úspory do koupi domu, pozemku či bydlení. Jde o opakované zdanění téže věci. Toto zdanění by snad bylo omluvitelné, kdyby reálná cena zakoupené nemovitosti každý rok automaticky rostla a daň z nemovitosti byla jistou obdobou daně z příjmů. Tomu tak však není. Naopak ve většině případů si dům, byt či pozemek žádá další náklady na opravy, rekonstrukci, údržbu či rekultivaci.

V posledním měsíci je oblíbeným hitem ODS, ale také ministra financí Eduarda Janoty opakované veřejné varování před možností, následovat v dohledné době řecký rozpočtový příklad. Vytvořila se poměrně úspěšná mediální zkratka, jejímž cílem je vnutit české veřejnosti pocit, že nás smutný řecký osud nemine (zejména pak, pokud nevyhraje volby ODS :):)

Srovnání situace ČR s Řeckem není adekvátní, jak pokud jde o trendy vývoje veřejných rozpočtů, tak o celkový aktuální podíl veřejného dluhu na HDP. Je to stejně nepřesné, jako přirovnávat nyní k Řecku Slovensko, Polsko, Irsko nebo třeba Rakousko.